Víno roku (Bottle Shock) - fikce nebo skutečnost

Znáte to.  Sobotní večer, v televizi nic moc, a tak si pustíte nějaký oblíbený film. Asi nikoho nepřekvapí, že mám rád filmy s vinařskou tématikou, kdy se můžu se sklenkou dobrého vína v ruce, kochat nejen příběhem, ale hlavně krásnými scenériemi vinic. 

Mezi mé oblíbené filmy patří i americký film Bottle Shock natočený v roce 2008 (scénář: Jody Savin a Randall Miller, režie Randall Miller), který je u nás známý pod jménem "Víno roku". Pro ty, kteří film neznají mohu prozradit, že se inspiruje skutečnou událostí roce 1976, kdy kalifornská vína definitivně ukončila nadvládu Francie. Úkolem Stevena Spurriera (hraje: Alan Rickman) bylo sesbírat pár vzorků zámořských (kalifornských) vín, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Nikdo nepředpokládal, že by tato vína mohla být konkurenceschopná, mezi profesionálními degustátory to bylo považováno jen za dobrý vtip. Steven ovšem záhy zjistil, že i přes rozdílné postupy jsou zdejší vína více než konkurenceschopná. Vše vrcholí velkou soutěží, kde se obě naprosto odlišné vinařské kultury střetávají (tolik oficiální text distributora).

Nebudu zde vyprávět celý filmový příběh, na film se můžete podívat třeba na YouTube zde, ovšem nesmí Vám vadit pár reklam v průběhu filmu. Zaměřím se na fakta a jednotlivé filmové postavy.

O co tedy vlastně ve skutečnosti šlo? 

V roce 1976 zorganizovali Steven Spurrier, majitel vinotéky v Paříži, a jeho americká spolupracovnice Patricia Gallagher slepou degustaci vín. Tato událost na počest amerického dvoustého výročí postavila proti sobě proslulé červené z Bordeaux a bílé z Burgundska proti Cabernet Sauvignon a Chardonnay z Kalifornie – odrůdám považovaným za výhradní doménu Francouzů.

Steven Spurrier (5. října 1941 – 9. března 2021) byl britský odborník na víno, obchodník a také velký znalec a milovník francouzských vín. Byl zakladatelem Academie du Vin a Christie's Wine Course, kromě toho je autorem a spoluautorem několika knih o víně. Málokdo však ví, že byl konzultantem editora Decanter, jednoho z předních světových medií zabývajících se vínem. Rovněž také vystupoval v dokumentu SOMM 3 po boku přední světové kritičky vín a spisovatelky Jancis Robinson (držitelka Řádu britského impéria a mnohých žurnalistických ocenění).

Ve filmu "Víno roku" se Steven Spurrier vydává do Kalifornie, aby se seznámil s víny z vinařské oblasti Napa Valley. Ve skutečnosti tuto oblast navštívila o rok dříve jeho spolupracovnice Patricia Gastaud-Gallagher a Spurrier, na základě jejich poznámek, vybral při své cestě finálních 6 vzorků kalifornského Chardonnay a 6 vzorků Cabernetu Sauvignon. Tato vybraná vína měla být ve slepé degustaci soupeřem špičkových francouzských vín.

Samotná degustace známá jako "Judgment of Paris 1976" se uskutečnila v pařížském Hotelu Intercontinental (ve filmu je degustace v exteriéru na zcela jiném místě) za účasti 11 porotců:

• Pierre Brejoux (Francie) Appellation d'Origine Controlee Board
• Claude Dubois-Millot (Francie) (Substitute to Christian Millau)
• Michel Dovaz (Francie) Wine Institute of France
• Patricia Gallagher (USA) l'Academie du Vin.
• Odette Kahn (Francie) Editor La Revue du vin de France
• Raymond Oliver (Francie) Restaurant Le Grand Véfour
• Steven Spurrier (VB) Founder of L'Academie du Vin
• Pierre Tari (Francie) Chateau Giscours
• Christian Vannequé (Francie) sommelier of Tour D'Argent
• Aubert de Villaine (Francie) Domaine de la Romanée-Conti
• Jean-Claude Vrinat (Francie) Restaurant Taillevent

Degustace byla tzv. "na slepo", takže nikdo z degustátorů nevěděl, jestli se jedná o víno francouzské či kalifornské. Vzorky byly pouze očíslovány.  Na fotografie z degustace a vítězná vína se můžete podívat v odkazu zde.

Vína v degustaci a výsledky degustace:

Bílá vína - Chardonnay  (USA/Kalifornie vs. Francie/Burgundsko)

Červená vína - Cabernet Sauvignon (USA/Kalifornie vs. Francie/Bordeaux)

pozn. zdroj https://en.wikipedia.org/wiki/Judgment_of_Paris_(wine)

Kromě Stevena Spurriera, kterého skvěle hraje Alan Rickman, jsou hlavními postavami filmu Jim (James L.) Barrett (hraje: Bill Pullman), majitel Chateau Montelena, jejichž Chardonnay vyhrálo v degustaci v Paříži v roce 1976 a jeho syn Bo Barrett (roz. James P. Barrett). Obě postavy jsou skutečné. Jim Barret byl skutečně právník, kterého jako partnera přibrali Lee a Helen Paschich po koupi nemovitosti (budovy vinařství) v roce 1968 spolu s developerem Ernestem Hahnem. Jim Barrett znovu vysadil vinice a instaloval potřebné vinařské zařízení v historických budovách a v roce 1972 začalo Chateau Montelena znovu vyrábět vína.

Přestože je Jim Barrett ve filmu znázorněn jako enolog a tvůrce vítězného Chardonnay, tak v tomto případě je pravda trochu někde jinde. Jim Barrett byl sice majitelem Chateau Montelena, ale skutečným výrobcem vítězného vína byl Miljenko "Mike" Grgich (narozený v bývalé Jugoslávii), který zde byl zaměstnán jako enolog. Mike Grgich pochází z vinařské rodiny a vystudoval vinohradnictví a vinařství na univerzitě v Zábřehu.  Před angažmá v Chateau Montelena pracoval v řadě prestižních vinařství včetně vinařství Mondavi. Mike měl být také ve filmu, ale nepřál si být jeho součástí, z tohoto důvodu není o něm ve filmu ani zmínka. Za své celoživotní zásluhy ve vinařství byl uveden do Síně slávy Culinary Institute of America's Vintner's Hall of Fame.  Dnes je ve svých 100 letech vlastníkem vinařství Grgich Hills Estate. Když jsme u Mika Grgiche, musím zmínit i dramatickou zápletku se zhnědnutím vína (Bottle Shock), která hraje ve filmu důležitou úlohu. Přestože víno po nalahvování na krátkou dobu ztmavlo, je to ve skutečnosti poněkud běžný jev a skutečný vinař Mike Grgich naprosto věděl, jak se s touto situací vypořádat.

Bo (James P.Barrett) je také skutečnou postavou a údajně byl stejně jako ve filmu na počátku 70. let opravdu surfařem a rebelem, ale naděje svého otce naplnil beze zbytku, jelikož řídí vinařství dodnes. Není doloženo, že by si s otcem vyřizovali drobné neshody v boxerském ringu. Bo také pomáhal Mikovi s výrobou vín (i vítězného Chardonnay). Je ženatý s Heidi Barrett, bývalou vinařkou ve vinařství Screaming Eagle Winery and Vineyards.

Vinařství Chateau Montelena, které uvidíte ve filmu je skutečné, tedy alespoň budova. Pokud by Vás zajímalo, jak vinařství vypadá, doporučuji stránky zde.

Jim a Bo Barrettovi jsou zobrazeni, jak žili ve vinařství Napa Valley v létě 1976, ale ve skutečnosti žili mnohem jižněji, poblíž Los Angeles, a podnikali dlouhé výlety po pobřeží, aby mohli provozovat Chateau Montelena. Jim byl ve skutečnosti certifikovaný pilot a často létal na nedaleké letiště Santa Rosa, když musel trávit čas ve vinařství.

Další zajímavou filmovou postavou je mexický parťák Barretta juniora, Gustavo Brambila. Jde také o skutečnou postavu. Bo a Gustavo byly skutečně přátelé a Gustavo pracoval od roku 1976 ve vinařství Chateau Montelena, jako kontrolor kvality. Gustavo byl jeden z prvních Latinoameričanů, který získal titul v oboru fermentace na Kalifornské univerzitě. Na vítězné Chardonnay však neměl žádný vliv, jelikož nastoupil až po slavné degustaci. Rovněž vyhazov z Chateau Montelena, který nám ukazuje film, se nezakládá na pravdě.  Gustavo Brambila sice z vinařství odešel kvůli své další kariéře, ale za velmi dobrých podmínek. Od roku 1977 začal pracovat pro Mika Grgiche v Grgich Hills Estate. V roce 1996 se Gustavo osamostatnil a založil vlastní vinařství Gustavo Thrace. Od roku 2013 používá vinařství nové jméno Gustavo Wine.

Ve filmu vystupuje také žurnalista George M. Taber. Tato postava je také skutečná. Taber byl 21 let reportérem a redaktorem časopisu Time ve Spojených státech a Evropě, pracoval v Bruselu; Bonnu; Houstonu; Washingtonu DC; a New Yorku. V letech 1973 až 1976 působil také v Paříži a obsáhle informoval o francouzském víně a vaření. Taber byl jediným novinářem na pařížské degustaci v roce 1976. On jediný měl v ruce seznam degustovaných vín a věděl tedy, co se právě ochutnává (na rozdíl od degustátorů). Podle svých vlastních slov brzy poznal, že degustace a její výsledky budou velmi zajímavé. Jeden z porotců prý v průběhu degustace prohlásil o jednom degustovaném bílém víně: „Tohle je rozhodně Kalifornie. Nemá nos,“ když skutečně ochutnával Batard-Montrachet, burgundské Chardonnay, které je často označováno za jedno z nejlepších bílých vín na světě.

Po zveřejnění výsledků degustace byla reakce francouzských porotců taková, že kalifornská vína nestárnou a francouzská vína zvítězí, pokud budou znovu ochutnána za 30 let.

24. května 2006 zorganizoval Steven Spurrier po 30 letech jako reakci na "Judgment of Paris 1976" srovnávací degustaci, v níž opět s převahou zvítězila kalifornská vína a dokázala tak svou dlouhověkost, o které francouzští degustátoři v roce 1976 tolik pochybovali. 

Ve filmu jsou francouzští degustátoři líčeni jako vinařští snobové, ovšem jedná se o nadsázku, jelikož je zřejmé, že Francie je bezpochyby vinařskou velmocí a francouzští vinařští odborníci jsou ve světě dodnes považování za absolutní špičku. Takže to, co ve filmu vyznívá jako nadutost Francouzů je podle mého pouze patriotismus, oprávněná hrdost a posvátná úcta k tomu, co ve světě vína vybudovali. 

Na film se určitě podívejte. Minimálně dostanete chuť na dobré víno a prožijete příjemné chvilky.