Itálie je nejen světovým lídrem v produkci vín, ale také jednou z nejstarších vinařských zemí kontinentu. Nejnovější archeologické nálezy svědčí o tom, že v 8. století př. n. l jako první systematicky šlechtili vinnou révu staří Etruskové. S nástupem říše římské se do západní a střední Evropy nejen rozšířily vysoce rozvinuté poznatky o pěstování vinné révy a o výrobě vína, ale díky Římanům se také zefektivnil obchod s vínem a stal se významným a výnosným hospodářským odvětvím. Hlavním centrem obchodu s vínem bylo v antickém světě přístavní město Pompeje, po jehož zničení v 79 n.l. začala vznikat regionální vinařská centra po celé říši. K velké oblibě vína přispěli i slavnosti boha Bakcha (obdoba řeckého kultu boha Dionýsa), při nichž se ve velkém konzumovali opojné nápoje, a tedy i víno. Ve 4. století se s nástupem křesťanství stalo víno součástí liturgických obřadů.
Po pádu západořímské říše s následným stěhováním národů a nepokojům, které s sebou přinesly, dochází k útlumu vinařství a rovněž stagnuje i obchod s vínem. Obchod s vínem byl oživen díky obchodním městům Janova, Florencie či Benátky, které velmi čile obchodovali s různými komoditami a kvůli nedostatku italských vín dováželi vína ušlechtilých odrůd z Bordeaux a Burgundska. Za tímto výnosným obchodem stály velmi známé rodiny jako jsou Antinoriovi nebo Frescobaldovi, které díky obchodování neskutečně zbohatli. Zatímco dovoz vína vzkvétal místní vinařství dále upadalo a vína si pěstovala pro svou potřebu převážně chudší část obyvatelstva.
Za zachování tradice pěstování révy vinné v Itálii můžeme až do 19. století vděčit hlavně klášterům, jejichž mniši se vinařství aktivně věnovali. K novému rozmachu přispěli v 19. století francouzští vinařští odborníci, kteří se v Toskánsku a Piemonte podíleli na vyvinutí typů vín, jak je známe dnes. Takto vzniklo legendární Brunello, Chianti nebo Barolo. V této době vznikají také slavné italské vinařské školy.
Italské vinařství dostává další ránu v podobě škod napáchaných mšičkou révokazem, která pustoší vinice po celé Evropě. K výraznému úpadku vinařství přispěli také i obě světové války. Po druhé světové válce začíná italské vinařství opět "zvedat hlavu", ale bohužel se vydává nepříliš šťastným směrem. Namísto kvalitních odrůd jsou vysazovány odrůdy, které mají největší výnosy.
Nová éra vinařství odstartovala v 60. letech 20.století, kdy se začali měnit preference konzumentů a ti začali upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Tento trend pokračoval i přes obrovský skandál v 80. letech, kdy několik rádoby "vinařů" vylepšilo laciná vína metylalkoholem, což mělo za následek více než 20 mrtvých. Od té doby je kontrola všech vín v Itálii velmi přísná.
Nový rozmach vinařství nastává v 80. letech opět v oblasti Toskánska, kde vznikají tzv. supertoskánská (Super Tuscan) vína z odrůd, které nejsou do té doby v Itálii nijak zvlášť rozšířená. Jedná se o francouzské odrůdy Cabernet Sauvignon, Merlot, Chardonnay a Syrah. Od svých francouzských kolegů také toskánští vinaři převzali způsoby školení v malých dubových sudech typu barrique.
K dalšímu rozkvětu italského vinařství přispěli i nové způsoby vinifikace v Piemonte. Šlo o významný posun při zpracování vín Barolo a Barbera. Nejprve došlo ke změně postupů vinifikace a následně také k vyklučení starých vinic, které neodpovídali moderním poznatkům a nárokům dnešní doby a výsadbě vinic nových s kvalitními systémy vedení révy. Změny doznal částečně také zákon o vinařství.
Itálie v číslech:
Rozloha vinic: cca 708 tisíc ha (4. místo na světě)
Produkce vína: cca 48 mil. hl (1. místo na světě)
Spotřeba vína: cca 23 mil. hl (3. místo na světě)
Export vína: cca 22 mil. hl (1. místo na světě)
Klasifikace a značení italských vín:
VdT (Vino di Tavola)
* Jedná se prakticky o stolní vína určená pro běžné a snadné pití a pro každodenní spotřebu
IGP (Indicazione Geografica Protetta, dříve označováno jako IGT - Indicazione Geografica Tipica)
* Regionální vína vyšší kvality než VDT, s kontrolovaným původem. Vína mohou být kvalitativně velmi různorodá, od běžných po špičková např. "Super Tuscan)
DOP (Denominazione di Origine Protetta, dříve označováno jako DOC - Denominazione di Origine Controllata)
* obdoba francouzského AOC - jakostní vína specifického, definovaného původu podléhající kontrolám týkajících se povolených odrůd, maximálních výnosů, obsahu alkoholu, školení a zrání.
DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita)
* nejvyšší kategorie italských vín. Jakostní vína specifického, definovaného původu podléhající kontrolám týkajících se povolených odrůd, přísněji omezených výnosů, obsahu alkoholu, školení, zrání a navíc podléhající senzorickým zkouškám. V současné době je v této kategorii zařazeno pouhých 75 vín.