Velké Bílovice - největší vinařská obec v ČR

Velké Bílovice patří k oblíbené destinaci všech milovníků vína. Zásluhu na tom má nejen malebnost samotné vinařské obce a místních vinic, ale i nezpochybnitelná kvalita místních vín.

Přiblížíme Vám historii této vinařské obce a přidáme pár zajímavostí o kterých jste možná ani nevěděli.

Velké Bílovice(německy Groß Billowitz) jsou město ležící v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, cca 10 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3.800 obyvatel z nichž se zhruba 1.000 věnuje vinařství a vinohradnictví. 

Velké Bílovice jsou součástí mikroregionu Lednicko-valtický areál.  První zmínky o osídlení této lokality jsou doloženy již v době neolitu, přičemž první písemná zmínka pochází z roku 1306. Městem se staly až v roce 2001. 

Jméno původní vesnice bylo odvozeno od osobního jména Biel ("bílý"). Původně tak šlo o pojmenování místních obyvatel, výchozí tvar Bielovici znamenal "Bielovi lidé". Přívlastek "Velké", si vesnice vysloužila díky tomu, že se jednalo o jednu z největších osad na bývalém Lichtenštejnském břeclavském panství.  Tento název mají od roku 1924. 

Původní název vsi snad vznikl ze jména prvního písemně doloženého vlastníka obce Siegfrieda Sirotka nesprávným přeložením jeho německého příjmení Waise (sirotek) jako "weisse" (bílý). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1306, kdy po smrti Siegfrieda Sirotka přešla obec na Tobiáše z Bechyně.

Obec vystřídala mnoho majitelů, mezi které patřili např. Páni z Kunštátu a Poděbrad. Do vlastnictví šlechtického rodu Lichtenštejnů se obec poprvé dostala v letech 1416-1524.

Od roku 1532 až do smutné Bitvy na Bílé hoře v roce 1620, patřila obec šlechtickému rodu Žerotínů. V této době se v Bílovicích usadili Habáni a členové Jednoty bratrské. Habáni zde svou kolonii založili v roce 1545. Habáni (novokřtěnci) mají své počátky ve 20.letech 16. století ve Švýcarsku. Svůj název novokřtěnci získali podle znaku, kterým se nejvíce odlišovali od katolické a jiných církví, tj. novým křtem dospělých osob při vstupu do náboženství. Jejich názory nebyly jednotné, proto se hnutí tříštilo. Žili poklidně v uzavřených komunitách v duchu zásad výrobního a spotřebního komunismu, bydleli ve společných domovech či dvorech.

Na Moravu si Habáni přinesli nové pracovní metody, řemesla i nové odrůdy révy. Významně přispěli k rozvoji místního vinohradnictví. Rovněž přispěli také k rozvoji stavitelství. Z této doby zůstalo ve Velkých Bílovicích zachováno několik sklepů. Nejznámější a největší je Habánský sklep, který leží při cestě na Čejkovice.

Habáni se na jižní Moravu dostali díky pozvání Linharta z Lichtenštejna nejprve na Mikulovské panství a později dále. Byli proslulí jako zruční řemeslníci a zemědělci, což místní vrchnost velmi přivítala. Znali celou řadu řemesel, mezi je nejznámější patřila výroba keramiky. Tato keramika je známá z mnoha světových sbírek jako habánská fajáns. Jedná se o keramiku z bělavé hlíny s ciničito-olovnatou polevou a čtyřmi barvami tzv. vysokého ohně (keramika byla vypalována při 1000°C). Kromě výroby keramiky se věnovali také kamnářství a hrnčířství.

Habáni sami sebe nazývali "Hutterovi bratři" podle svého představeného Jakoba Huttera. Říkalo se jim také "toufaři" (z německého taufen – křtít). Jméno Habánu pak vzniklo zkomolením německého "Haus haben" – mít dům.

V této době byla rozloha vinic téměř shodná s dnešní výměrou. Pěstování révy bylo tak významnou činností, že muselo být upraveno vlastním právem.  Tak vzniklo horenské právo, jako předpisy upravující mj.  sousedské právo, tresty, zvelebování vinic a správu viničních hor. Rovněž upravovalo daně, desátky (daň z produkce) a perknecht (zemní daň). Když byly ukončeny všechny práce ve vinici provedlo se tzv. „Zaražení hory“ a od té doby byly vinice dle tohoto práva hlídány. Dohledem nad pořádkem ve vinicích byli pověřeni tzv. hotaři (hlídači), kteří byli volení na shromáždění obce. 

Krádež hroznů ve vinici byla podle tohoto práva velmi přísně trestána a pro viníka mohla skončit až propadnutím hrdlem. Jindy mohl zase vinohrad poskytnout útočiště pronásledovaným. V době dozrávání hroznů byl vstup do vinohradů zakázán. Vinobraní začínalo pro všechny vinaře ve stejnou dobu, tu určovala rada obce.  Nejstarším dochovaným Horenským právem ve Velkých Bílovicích je právo z roku 1550, přičemž základem pro něj bylo právo falkensteinské (pozn. Falkenstein je město v Dolním Rakousku). Slavnost „Zarážení hory“ byla místními vinohradníky obnovena po roce 1989, a koná se každoročně u sklepů Pod Předníma i ve sklepích na Belegradech, vždy poslední srpnovou sobotu.

Habáni byli vynikající vinařští odborníci a z tohoto důvodu si je místní vrchnost najímala na zakládání nových vinic a o tyto vinice se pak starali až do doby kdy vinice začala plodit. Mnohé vinice také Habáni sami vlastnili. Každý člen jejich komunity měl svou úlohu a zaměstnání. Ve vinařství to byli kopáči vína, sklepníci, ale také vinopalníci.  Habáni byli také výborní stavitelé. V roce 1545 staví v Bílovicích pro svou komunitu čítající 300-450 členů. Do dnešní doby se na Moravě zachovala řada jejich staveb, zejména sklepů.

Rod Žerotínů dal místní středověkou tvrz přestavět na renesanční zámeček a v roce 1564 v Bílovicích také postavili kostel pro Jednotu bratrskou. Jelikož zdejší Žerotínové patřili k významným vůdcům českého stavovského povstání proti Habsburkům, byli nuceni po smutné Bitvě na Bílé hoře emigrovat a celý jejich majetek byl zkonfiskován. Rovněž Habáni a členové Jednoty bratrské byli poté z Moravy vyhnáni na Slovensko. 

V letech 1638 - 1848 byly Bílovice opět součástí panství rodu Lichtenštejnů. Tento významný šlechtický rod dal v letech 1764–1765 na místě původního bratrského kostela postavit kostel katolický, nynější kostel Narození Panny Marie. 

V období třicetileté války (1618–1648) nastal celkový úpadek vinařství v Čechách i na Moravě. To dokazuje i celková výměra vinic v období před válkou, kdy činila ve Velkých Bílovicích 2636 měřic a po této zdlouhavé válce pak činila pouhých 100 měřic (pozn. 1 měřice cca 0,191821).  

Stejně jako jinde v Evropě byly koncem 19. století i moravské vinice devastovány chorobami a škůdci zavlečenými z Ameriky. Jednalo se o révokaz, padlí, peronosporu, díky kterým také trvale klesala plocha vinic na Moravě. Počátkem 20. století se na Moravě začaly zakládat různé vinařské spolky a školy, které měly za úkol šířit osvětu o nových trendech a znalostech v oboru vinohradnictví. Hlavním tématem bylo, jak mají vinohradníci čelit novým škůdcům. I z tohoto důvodu byla ve Velkých Bílovicích v roce 1923 založena Vinařská besídka.

Díky novým poznatkům vinařství znovu začne vzkvétat a vinice se opět rozšiřují. Mezi první největší vinařství ve Velkých Bílovicích patří koncem třicátých let 20. století vinařství rodiny Osičkových v Belegradech.  

Po II. sv. válce došlo k dalším významným změnám ve způsobu pěstování révy vinné. Rozšiřují se spony kvůli lepšímu využití mechanizace a mění se také způsob vedené révy z nízkého na střední a vysoké (pozn. známé jako Lenz Moserovo vedení). 

Nové poznatky umožnili také vyšší produkci hroznů, což bylo někdy na škodu, jelikož kvantita hroznů byla někdy i na úkor kvality produkovaných vín. Zásluhou místního velmi progresivního Jednotného zemědělského družstva dochází ve Velkých Bílovicích k přetvoření terénu viničních tratí (pozn. v době socializmu vzniklo ve Velkých Bílovicích jedno z největších a nejznámějších družstev Československu - JZD Mír Velké Bílovice. Toto JZD sloužilo představitelům státu i jako ukázka fungujícího družstevnictví v ČSSR). Vznikly tak velkoplošné terasy, které měli za úkol zpřístupnit málo dostupné pozemky pro pěstování révy vinné.  V roce 1962 se zde také začaly vysazovat velké plochy záhumenkových a družstevních vinic. Díky révové školce místního JZD, která měla v roce 1984 rozlohu 10 hektarů, se zvýšila také produkce sazenic. Tyto sazenice pak byly použity k výsadbě místních viničních tratí. Zásluhou bílovických družstevníků zde byly také vybudovány zpevněné cesty, které slouží v podstatě dodnes.

Po sametové revoluci v r. 1989 se JZD rozpadá a vinohradnictví se vrací k soukromému hospodaření.  Bezprostředně po revoluci však nedochází k dostatečné obnově viničních ploch. Ta přichází až později díky soukromým pěstitelům, kteří zde vysazují na vlastních pozemcích stovky hektarů nových mladých vinohradů. 

Ve Velkých Bílovicích je pracovitost a láska k vinařství zdejších obyvatel vidět opravdu na každém kroku, zejména pak na velmi pečlivě obdělaných vinicích. I proto jsou Velké Bílovice obcí s hojným počtem pěstitelů révy vinné u nás. Révu zde pěstují ve výjimečných viničních polohách v celkové výměře okolo 750 ha. Je tak největší vinařskou obcí v rámci celé České republiky. Takovou rozlohu nemají ani vinohrady v celé České vinařské oblasti.

Prapor a znak má obec právo užívat od roku 1995. Znakem obce je červený štít se zlatým kůlem s černou tyčí ovinutou dvěma zelenými keři vinné révy se zelenými listy a zlatým hroznem, doplněný stříbrným vinařským nožem a radlicí. Prapor obce tvoří červený podklad se žlutým šikmým pruhem o šířce 1/3 šířky podkladu. V horním žerďovém rohu žlutý vinný hrozen se zeleným listem. Poměr šířky k délce praporu je 2:3.

Znak a prapor obce je inspirován pečetí obce z roku 1701. Na pečeti je znázorněn právě keř révy vinné se dvěma hrozny, vinařským nožem a radlicí.

V katastru Velkých Bílovic je osm viničních tratí - Přední hora, Nová hora, Zadní hora, Široká hora, Dlouhá hora, Pod Belegrady, Vinohrádky a Obory.  Místní vinaři je pak dále člení na drobnější trati viz apelační mapa níže. 

Ke stažení apelační mapy v PDF Souboru zde

Na viničních tratích Velkých Bílovic se daří mnoha odrůdám révy vinné. Pro výrobu bílých vín jsou to zejména odrůdy: Veltlínské zelené, Rulandské šedé, Tramín červený, Sauvignon, Chardonnay, Rulandské bílé, Ryzlink rýnský a Hibernal. Vyhlášená jsou zde červená vína z odrůd: Frankovka, Modrý Portugal, Rulandské modré, Dornfelder a Zweigeltrebe.  

Místní zvláštností jsou také dvě vína, která odlišují bílovické vinaře od ostatních. Jedná se o cuvée, přičemž jedno se vyrábí z bílých odrůd (Velká bílá slípka)a druhé z odrůd pro výrobu červených vín (Velká červená slípka). V obou případech se při výrobě používají pouze odrůdy, které jsou pro místní viniční trati typické. 

Mezi zdejší vyhlášená vinařství patří Vinařství Hrabal, Vinařství Sedlák a Vinařství Skoupil.